Čedičový vrch Studenec (736,5 m) u České Kamenice je nejzápadnější dominantou Lužických hor. V roce 1965 byl spolu s okolím prohlášen přírodní rezervací. Rozsáhlé listnaté a smíšené lesy střídají na jižních a jihovýchodních svazích vrchu suťová pole, v jejichž dutinách se drží sníh do pozdního léta. Od počátku 20. století zde žije kamzík horský.
Na vrcholu stála dřevěná vyhlídková věž již v letech 1854-1865. Nová železná rozhledna (vysoká 16,2 m) byla postavena v roce 1888 zásluhou členů Horského spolku pro České Švýcarsko (Gebirgsverein für die Böhmische Schweiz). Moderní technologií a v duchu tehdy módního trendu vyrobila konstrukční prvky Pražská strojírenská a. s. Ruston & syn. Středem konstrukce, tvořené subtilními profily spojovanými nýtováním, procházelo spirálovité litinové schodiště s 92 stupni a několika odpočívadly, ukončené vyhlídkovou plošinou. Věž se stala druhou nejstarší kovovou rozhlednou na našem území.
Zpřístupnění rozhledny, uskutečněné 15. července 1888, provázely slavnosti, k nimž se sešly na vrcholu Studence stovky lidí, mezi nimiž nechyběli zástupci turistických spolků z Děčína, Ústí n. L., Teplic, České Lípy, Varnsdorfu i z Drážďan. Vlály prapory, čepovalo se pivo a vyhrávala kapela českokamenického střeleckého spolku.
Obliba místa, které nabízelo panoramatické výhledy do krajiny, rychle stoupala a roku 1893 vyrostla v sousedství věže dřevěná horská chata (zv. Kinsky Baude), která poskytovala návštěvníkům občerstvení a v omezené míře
i noclehy. V roce 1890 bylo dokončeno čedičové dláždění výstupové cesty na vrchol.
Ve druhé polovině 20. století začala rozhledna chátrat. Srubová chata byla po roce 1950 stržena a neudržovaná kovová konstrukce, vystavená nepříznivým povětrnostním podmínkám, podléhala zubu času. Přesto dál nabízela prožitky krásy zdejší krajiny, nakonec však pouze těm, kteří se rozhodli hazardovat s vlastním životem.
Roku 1994 vydala Společnost přátel města Děčína (Amici Decini) útlou knížku o rozhlednách Lužických hor a Českého Švýcarska od autora Jana Nouzy. V části věnované studenecké vyhlídkové věži autor konstatuje, že „… návštěvníkům se nabízí smutný pohled na umírající rozhlednu.“
Truchlivý stav cenné historické konstrukce inspiroval členy děčínské Společnosti k zahájení činnosti směřující k záchraně stavby, jejíž snesení bylo tehdy technicky již připraveno. Po řadě jednání a po získání souhlasu ze strany podniku Lesy ČR a CHKO Lužické hory byl v březnu 1996 podán návrh na prohlášení rozhledny kulturní památkou, což v poslední chvíli zabránilo demolici. Rok poté prohlásilo Ministerstvo kultury stavbu za kulturní památku.
Zahájení obnovy však ještě stály v cestě překážky, jejichž řešení znamenalo pro zástupce Společnosti a Klubu českých turistů další složitá, zdlouhavá a náročná jednání, při nichž se řešila otázka vlastnictví stavby, způsob rekonstrukce i finanční zabezpečení. Česká spořitelna v Děčíně sponzorovala projekt rekonstrukce věže, zpracovaný ing. Jandáčkem, stát postoupil rozhlednu majetkovým převodem městu Česká Kamenice (zastupitelstvem schváleno v r. 2001) a nakonec Českokameničtí získali na obnovu dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj. Prostředky ale byly použity k jiným účelům. Mezitím rok od roku rostla cena případné rekonstrukce, postupovala devastace věže a o její obnově začali mnozí pochybovat. Až po dalších šesti letech se v lednu 2007 rozhodlo zahájit obnovu rozhledny.
Vložené fotografie mapující jednotlivé etapy obnovy - včetně popisného textu k nim - podle výběru z fotodokumentace)
Koncem roku 2008 vrcholily rekonstrukční práce. Z původních konstrukčních prvků se zachovalo 80% , stupně schodiště byly nově odlity. Po dokončení prací a převezení do České Kamenice čekala vyhlídková věž, připravena k transferu a k osazení, na příznivé povětrnostní podmínky. Historický okamžik nastal 14. března 2009, kdy se ve 12 hodin 40 minut navrátila rozhledna na své místo na vrcholu Studence. Znovu bude návštěvníkům nabízet neopakovatelné zážitky z výhledů na krajinu Lužických hor a Českého Švýcarska.
