Hotely a ubytování - Hlávkův most

Hlávkův most je dvanáctý most přes Vltavu na území Prahy (počítáno po proudu řeky). Je nejširším mostem v naší republice a prvním pražským betonovým mostem přes Vltavu. Podnětem pro jeho stavbu bylo vybudování Ústředních jatek Pražské obce v Holešovicích (1890 - 94).Při přípravě stavby se střetly dvě generace techniků a těm odpovídající dva přístupy k materiálu. Starší odborníci dávali přednost železu, mladší modernějšímu betonu. Nakonec bylo u jedné části mostu zvoleno železo, u druhé beton, kterému ještě starší generace nedůvěřovala. Město muselo nejdříve od soukromých majitelů vykoupit ostrov Štvanici. Poté se podle projektu Mečislava Petrů v letech 1908 - 10 budovala nejdříve jižní část mostu od Těšnova s ocelovou konstrukcí o dvou příhradových segmentových polích, kterou vyrobila mostárna Bratří Prášilů. Poprvé zde bylo použito konvertorové oceli Thomasovy na rozdíl od oceli ze Siemens-Martinských pecí. Délka železné části mostu byla 96 m, šířka 16 m, chodníky byly třímetrové. Vozovka o šířce 10 m byla dlážděná stejně jako most Svatopluka Čecha - špalíčky australského tvrdého dřeva zv. Jarrah.Provoz mostu byl zahájen až po skončení druhé severní části mostu na holešovické straně o délce 200 m, která se stavěla v letech 1909 - 12. Tato část byla betonová, projektovali ji František Mencl a Pavel Janák a stavěla firma Karel Herzán. Má tři velké oblouky nad řekou a čtyři menší nad ostrovem Štvanicí.Pozoruhodná je výtvarná výzdoba tohoto technického díla. Nad ostrovními pilíři jsou méně známé přes 2,5 m vysoké reliéfy mužských torz, které vytesali přímo do betonového zdiva Myslebkovi žáci Bohumil Kafka a Ladislav Kofránek. Při rozšiřování mostu reliéfy zmizely, v 80. letech však byly vyrobeny jejich kopie a byly opět osazeny na mostě nad Štvanicí. Známější jsou medailony nad pilíři na bocích mostu od sochařů Josefa Mařatky a Otty Guttfreunda, které představují portréty 12 radničních představitelů. Nejvýznamnější a nejznámější plastiky jsou skupiny Práce a Humanita, které vytvořil Jan Štursa v letech 1911 - 13. V postavě muže s kladivem na sousoší Práce zpodobnil autor sám sebe jako kameníka.