Vrkoč (přírodní památka) - ubytování a hotely pro dovolenou Vrkoč (přírodní památka)
Čelo žíly Vrkoče bylo v polovině 19. století odtěženo v souvislosti se stavbou železniční trati, což pomohlo k odkrytí nejznámější ukázky vějířovitého uspořádání sloupcovité odlučnosti čedičové horniny. V sousedství skalního útvaru je 12 m vysoký vodopád Podlešínského potoka, nejvyšší v Českém středohoří. Podloží v chráněném území je tvořeno santonskými pískovci, které byly v miocénu proraženy čedičovým magmatem. Chladnoucí hornina rozpukala na sloupy. Vlastní těleso Vrkoče utuhlo uvnitř souvrství pískovců v podobě mohutné žíly při postupu ochlazování a tlaků současně z několika stran – odtud vějířovité uspořádání sloupků ovlivněného čediče o průměrech 20 cm. K odkrytí neovulkanitu došlo odstraněním málo pevných sedimentů erozní činností Labe.
Skalní útvar Vrkoče prorůstá tařice skalní, v okolí se vyskytuje běžná hájová a vlhkomilná květena s množstvím druhů typických pro suťové lesy. Skladba dřevin suťových lesů je blízká přirozenému složení. Ze zoologického hlediska se jedná o málo významnou lokalitu. Hojný je výskyt mloka skvrnitého na stinných a vlhčích místech.
Zdroj: CHKO Češké středohoří